Insolvenční zákon
Insolvenční zákon (zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení) upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Tento zákon upravuje rovněž oddlužení dlužníka.
Dlužník se nachází v úpadku, pokud má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže:
- zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
- je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
- není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
- nesplnil povinnost předložit seznamy, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tedy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Rada: Kdo, byť i z vědomé nedbalosti, si přivodí předlužení způsobem uvedeným v § 256c trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb.) dopouští se protiprávního jednání za které může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
